Vážení rodiče, kolegové,
je 24. února 2022 a od časných ranních hodin je můj mobilní telefon zahlcen zprávami, kterým se v 21. století jen stěží dá uvěřit. Je to ale divný den, chtělo by se říci. Pamatuji doby, kdy celá škola zahalena do národních barev, prožívala boje na sportovních kolbištích, Češi sváděli nelítostné bitvy na ledě proti svým soupeřům a když zazněla závěrečná siréna, podali svému soupeři ruce. O pár let později přicházím do vyšších ročníků. Žáci ve třídě ani nedutají. Opět sledují bitvu. Tentokrát však bez národních barev, bez úsměvu a jako by tušili, že ruku si na konci té bitvy nikdo nepodá. V televizi běží projev prezidenta republiky Zemana a žáci se nevěřícně ptají, zda nebude válka… Vlastně se jen ptám, kolik těžkých událostí budou muset naše děti ještě vstřebat, než budou žít znovu „normální život“. UKRAJINO, DRŽÍME PALCE, MYSLÍME NA VŠECHNY OBYČEJNÉ LIDI, KTEŘÍ VÁLČIT NECHTĚJÍ.
Vážení rodiče, dovolujeme si vás touto cestou upozornit, na složitost období, které mohou některé děti prožívat. Nejprve covid, nyní konflikt na Ukrajině, je mnoho nestandardních událostí, které děti vnímají všude kolem sebe – televize, rozhovory dospělých, rozhovory mezi dětmi, obavy z války, někteří mají na Ukrajině rodiny – a které mohou poznamenat psychiku a pohodu vašich dětí. V případě jakékoli vaší potřeby pomoci se na nás prosím neváhejte kdykoli obrátit. V. Šťastný