Vážení rodiče, kolegové, kamarádi, žáci, přátelé – v životě nastávají okamžiky, které bychom nejraději přeskočili, zapomněli, nechtěli prožít. Jsou to okamžiky, jejichž tíhu a bolest lze slovy jen stěží popsat. V sobotu ráno zasáhla naši „školní“ rodinu zpráva z nejtěžších. Den se zastavil, svět se přestal smát a srdce se rozbolavělo. Dlouhé hodiny jsme koukali kamsi do dáli a chtěli být sami… Iva Trefášová, naše kolegyně, kamarádka, přítelkyně a skvělá paní asistentka, prohrála svůj boj, ve kterém jsme jí tolik věřili a přáli uspět. Milá Ivo, děkujeme ti za společné chvíle, společná slova, společný čas. Děkujeme za tvé úsměvy, bláznivé nápady a skvělou práci s dětmi. Bylo nám ctí být alespoň malou součástí ve tvém životě, byť ten čas byl kratší, než bychom si byli přáli. MÁME TĚ MOC RÁDI, CHYBÍŠ NÁM.
